Kulička na expedici na planetě Šušu

15. 5. 2017, 21:41

V sobotu 13. května jsme se sešli v počtu jedenácti astronautů a dvou kapitánů (Kačka a Peťa), abychom vyrazili na naši vesmírnou misi na záchranu Boba a Bobka. Sraz byl v 8:30 na konečné tramvaje č. 1. Po rozloučení s maminkami a tatínky jsme se vydali vesmírnou lodí až k brněnskému přístavišti, kde jsme přestoupili na plavidlo Dallas. To nás dovezlo do Veverské Bítýšky, kde jsme potkali obyvatele zdejší planety.

Z počátku trochu vázla komunikace, ale nakonec nám porozuměli. Byli ochotni nám pomoci s hledáním Boba a Bobka, ale nebylo to zadarmo. Měli pro nás přichystané úkoly, za které nám dávali penízky. Prvním úkolem bylo namalovat, jak vlastně králíci vypadají. Podle našich kreseb si vzpomněli, že je na jejich planetě někde viděli, tak jsme se je vydali společně hledat.

Po cestě jsme narazili na velkého pavouka a jeho nebezpečnou pavučinu, kterou jsme museli pomocí podlézání a přeskakování překonat. Kdo se jí dotkl, byl v nebezpečí. Naši astronauti však byli šikovní, všichni to zvládli a za odměnu dostali penízek. Pokračovali jsme v putování a cestu nám překazil parazit, kterého jsme museli zneškodnit pomocí střel. Tady už bylo jen pár úspěšných, ale stačilo to na zničení parazita a my mohli v klidu jít dál. Následovala krátká pauza na svačinku od maminek.

Po svačině jsme se dozvěděli, že dál musíme se zavázanýma očima, protože naši trasu křížilo území bludiček. Naštěstí nebylo tohle území moc velké a všichni to zvládli na jedničku. Předposlední úkol byl trochu vyčerpávající. Běhalo se pro planetky od jednoho zdejšího obyvatele k druhému. I to pro naše astronauty byla hračka.

Protože nás trochu tlačil čas na objednaný oběd, museli astronauti plnit poslední úkol za chůze. Dostávali otázky na téma vesmír, Bob a Bobek a planeta Země. Děti ukázaly, že jsou velice chytré. Oběd jsme stihli včas. Měli jsme smažený sýr nebo řízek a hranolky. Nabrali jsme sílu, získané penízky jsme vyměnili za šifru a šli na autobus směr Kuřim. Ten byl plnější, než jsme čekali. Protože trvalo dlouho, než všichni nastoupili, nestihli jsme v Kuřimi vlak do Řečkovic, a tak jsme jeli 71 na konečnou. Tady čekali rodiče. A déšť.

Nakonec jsme na téhle planetě Boba a Bobka nenašli, ale na čtvrteční schůzce vyluštíme získanou šifru a snad se už konečně dozvíme, kde králíci z klobouku jsou.

Kačka Dobešová