V pátek 23. května 2014 se v klubovně kolem 17. hodiny sešlo 9 dětí. Bylo pěkné počasí, tak Peťka zavelela odchod za klubovnu na hry. Děti vydržely soutěžit celé 2 hodiny. Tak to bylo napínavé. V 19 hodin jsme dostali hlad. Bylo potřeba zjistit, co jsme dostali od maminek, a prohrabat batohy, kde by ty dobrůtky asi mohly být.
Po večeři jsme si připravili pelíšky. Nebo spíš jedno veliké doupě. Z gauče se stala tribuna, zhasla světla a kino mohlo začít. Na programu byla pohádka Ledové království. Při hrách jsme se zpotili, takže bylo více než příjemné sledovat na obrovském plátně tuny sněhu a ledu.
Tím ale večerní program zdaleka nekončil, i když už bylo 22. hodin. Čekala nás samozřejmě noční hra. Šli jsme po svíčkách pohádkovou trasu. Pod každou svíčkou byl obrázek z nějakého večerníčka a my jsme měli za úkol si je všechny zapamatovat. Vítězi dostali sladkou odměnu. Kolem 23. hodiny jsme už museli do spacáků, protože jsme se mohli uzívat. Pro snadnější usínání ještě Peťka s Barčou četly pohádky na dobrou noc. Některé děti neslyšely ani tu první.
Ráno kolem 7. hodiny ještě pršelo. Děti pomalu otevíraly oči. Pomohla jim opět pohádka. Tentokrát Jak vycvičit draka. Mezitím každý dostal rohlík (s čím chtěl a kolik chtěl) a čaj. Po filmu už byl čas na zoubky a hlavně odchod na šalinu. Přidal se k nám Ondra, rozdali jsme si svačinky a už jsme šupajdili do kopce. Zvolili jsme 45 minutovou jízdu přes celé město.
Děti byly moc šikovné a nezalekly se přeplněné šaliny. Za odměnu dostaly kopeček zmrzliny. V cukrárně jsme byli pochváleni, jak děti hezky umí požádat, poručit si a poděkovat. A pak už maraton po ZOO. Tygři nám utekli, surikaty měly hlad (zkoušeli jste už někdy fotit skupinku dětí a surikaty? – to je výzva – mně se to nepovedlo), „pekaři“ (pekary) se schovali před sluníčkem,… svačinka po cestě k zebrám a vembloudům. Cesta na kopec byla příjemná pod stromy. Nahoře to bylo horší. Sekaná od mamky Bulantové (děkujeme, byla moc dobrá) do nás zmizela velice rychle.
Pak se dospělí uhnízdili pod slunečníkem a děti výrazně ožily a vyrazily pokořit průlezky a kozí výběhy. Ve 14 hodin jsme stihli komentované krmení žiraf. Jenže… Někteří vůbec nepochopili, že mají poslouchat, některé zaujali mravenci pod stromem a dělat jim domeček bylo prostě tvořivější. Bizoní mládě nebylo ve výběhu, tak jsme zaveleli zrychlený přesun k ledním medvědům. Dovedete si představit aktivitu ledního medvěda ve 30°vedru… To mláďata bobra byla zajímavější. Lachtanům ve vodě jsme záviděli.
Pouze do nálezu skluzavky. Dostat děti z ní byl tvrdý oříšek. Pouze zvednutý hlas a tvrdý zásah pomohl k odchodu k medvědům. Jenže… To, že si na 800 kg vážícího medvěda můžete téměř sáhnout, naše děti neohromilo. Mnohem zajímavější bylo to, že ve studni se skladovaly cédéčka. Aspoň jsme se mohli na krásných WC opláchnout chladnou vodou. Pak už jen foto u vody a odsun ze ZOO. Na památku jsme si rozdali malou upomínku na velbloudy. Na dlouhou cestu jsme se ještě jednou osvěžili zmrzlinou. A hurá na 45 minut do šaliny.
Tímhle výletem se Kulička po dvou letech pomalu loučí se svými dětmi. Parta už dozrála a od září bude nejmladší družinkou Severky. Blahopřeji.
Petra Kulička